Něco o mně

Že existuje i jiné souhvězdí než Velká medvědice (lépe řečeno Velký vůz, vzhledem k mým tehdejším znalostem) jsem zjistil až v prosinci roku 2007, kdy jsem si koupil svůj vůbec první astronomický dalekohled Orion SkyQuest XT8 Classic (reflektor 203/1200mm, dobson) a začal se zajímat o tehdy pro mě naprosto novou disciplínu. Z počátku jsem se věnoval vizuálnímu pozorování, abych získal základní astronomické znalosti a odstranil tak svůj největší handicap. Bohužel, po prvních třech měsících (zhruba od března 2008), jsem propadl touze a lákadlům fotografie (zejména jsem toužil po barevných obrázcích) a od té doby nespím :-)

Pořídil jsem si svůj první fotografický dalekohled Borg 77EDII (refraktor 77/510mm) s reduktorem na F/4.3 a o měsíc později i paralaktickou montáž (HEQ-5), abych měl „Bordžka“ na co „posadit“. Jelikož jsem byl fotografií „nepolíben“ a nevlastnil ani DSLR, rozhodl jsem se rovnou pro CCD kameru. Získané zkušenosti se jistě budou v budoucnu hodit. Za tehdy celých šestsetpadesát, pravých, amerických dolarů jsem pořídil CCD kameru Orion StarShoot Monochrome Imager II s rozlišením 752×582 pixelů (tedy celkem 0.4 megapixelů – wow) a naučil se používat astronomický software pro focení – MaxIm DL (pro focení CCD kamerou je – narozdíl od normálního fotoaparátu – nutný počítač, nejlépe laptop). Jako pointační dalekohled, který koriguje nepřesnosti chodu paralaktické montáže sledováním referenční (pointační) hvězdy, jsem pořídil z druhé ruky achromatický dalekohled Sky-Watcher 102/500mm a k vlastní pointaci astroamatéry osvědčenou webkameru Philips SPC900NC. Upevnění obou dalekohledů současně na jednu montáž jsem „pořesil“ lištou Losmandy (V-style SBS – side by side plate). Posledním dílkem do sestavy byla kabeláž, zdroj – rozvadeč zásuvek (autokonektor) na 12V a autobaterie Varta s kapacitou 95Ah. Celkem jsem využíval 4 přípojek – pro montáž, pro laptop, pro chlazení a napájení CCD kamery a pro vyhřívání objektivu (rosa je v našich podmínkách velkým nepřítelem po celý rok).

A tak jsem učinil své první amatérské a naprosto začátečnické fotografie, převážně DSO objektů (deep-sky objects, tedy objektů hlubokého vesmíru).

Rok 2008 byl tedy ve znamení prvních krůčků na poli astrofotografie. S první zimou přišla i nutnost mobility (inverzní charakter počasí) a můj první výjezd s technikou a dalekohledy mimo město, za jasnou a temnou oblohou. Pamatuji si to velmi živě, jakoby to bylo včera. Tehdy, 28.12.2008 jsem odjížděl z domova již někdy kolem 3-4 hodiny odpolední, abych se vrátil druhý den k ránu (celkem tedy po více jak 16ti hodinách). Byl jsem se svým kolegou z Plzně, astrofotografem Davidem Kraftem na louce u obce Čbán severozápadně od Plzně. Oba jsme fotili ten nejhezčí a nejznámější objekt v souhvězdí Orion – okolí hvězdy Alnitak, mlhovina Plamen (NGC2024) a temná mlhovina Koňská hlava (B33, IC434). Pamatuji si, že se mi několikrát z neznámého důvodu vypla montáž a musel jsem znova ladit kompozici (problém byl v nastavení limitu, kam může montáž dojet u ovladače ASCOM pro spojení montáže s počítačem). Dále jsem zápasil s hledáním pointační hvězdy, protože jsem tehdy ještě neměl pozicioner. Venkovní teplota od -8mi do -10ti stupňů Celsia jen dodala noci ten správný zimní charakter. Nicméně jsem pořídil téměř 4 hodiny použitelných dat a nafotil svůj vubec první HaRGB (barevný) astro-obrázek.

Rok 2009. Do výbavy přidávám X-Y pozicioner a užívám si možnosti automatické pointace a focení dlouhých expozic. Konečně produkuji nějaké DSO fotografie. Jako milovník techniky se věnuji ve volném čase studiu možností a průzkumu trhu s ohledem na fotografické dalekohledy (tzv. astrografy) a především CCD kamery. K tomu mi dopomáhá i časopis Sky&Telescope, který je plný reklam. Vzhledem k tomu, že jsem často na cestách a do budoucna počítám s astronomickou výpravou (například letecky) pořizuji malou, lehkou, přesnou a přenosnou „montáž“ AstroTrac a k ní malý a lehký objektiv (fotodalekohled) miniBorg 45EDII (45/325mm s reduktorem na F/4.72, tj. 215mm). Touhu po velkém a barevném čipu uspokojuji nákupem DSLR Canon EOS1000D, který okamžitě po nákupu nechávám modifikovat vyjmutím původního UV-IR cut filtru, čímž získám citlivost v mnohem širším spektru vlnových délek (zejména pak pro čáru Hydrogen Alpha – 656.3nm). Cílem je totiž i fotografie souhvězdí a pořizování širokoúhlých záběrů noční oblohy, například Mléčné dráhy, na což se DLSR hodí. Významnou a řekl bych revoluční změnou je koupě té nejlepší CCD kamery (přitom za nízkou cenu) Atik 314L+ (jsem v červenci jedním z prvních majitelů verze L+, která má nastavitelné chlazení). Jediná nevýhoda kamery je, že má stále poměrně malý čip a malé rozlišení (11mm uhlopříčka a rozlišení 1.4 megapixelů). Z technického hlediska jsem svůj arzenal doplnil ještě během roku o filtr OIII (se šířkou propustnosti 3nm) a filtr SII (5nm), abych mohl fotit úzkopásmové fotografie plné detailů emisních mlhovin. Nejvíce praktických zkušeností z terénu (například tu, že Bahtinova maska je dar z nebes) jsem získal na expedici Lapání Hvězd 2009 (viz Report 2009), kdy jsem měl možnost se věnovat astrofotografii neuvěřitelných 5 nocí v řadě.

Rok 2010. Je mi 30 let. A nejlepší dárek „sám sobě“ se jmenuje Losmandy G-11 Gemini GPS a je to astronomická, paralaktická montáž střední kategorie (nosnost, hmotnost, výkon, cena). Aby experimentů nebylo málo, pořídil jsem s výraznou slevou (jak jinak) svůj první katadioptrický dalekohled konstrukce Schmidt-Cassegrain (SCT) a to klasický 11“ Celestron XLT (280/2800mm, F/10). Takže aby trio bylo kompletní, chybí mi jestě jedna CCD kamera – a to velká (velká montáž, velký dalekohled). Velkou zkušeností pro mě je pokus o focení stylem „lucky imaging“, kdy neprovádím pointaci a fotím velmi krátké expozice, ale zato jich musím udělat tisícovky, abych získal celkový potřebný expoziční čas (fyzika je fyzika). Podařilo se mi takto udělat fotografie o kterých se mi ani nesnilo, ale focení s velmi dlouhým ohniskem (přesný opak mých dosavadních zkušeností) není bohužel jednoduché. Zároveň díky experimentu zjišťuji, že moje CCD kamera Atik 314L+ trpí o něco vyšším šumem, než by podle specifikace výrobce měla. Naměřil jsem čtecí šum 6.62e- a rozhodl se kameru reklamovat (trvalo to měsíc). Nakonec jsem dostal novou kameru se čtecím šumem 3.98e-, což už je v pořádku. Zlepšení bylo ihned patrné zejména na úzkopásmových fotografiích. Navíc jsem začal důsledně pořizovat tzv. flat-field kalibrační snímky a další pokročilé fotografické techniky, které spolu s novými znalostmi o zpracování digitálního obrazu vedly ke konečně pěkným výsledkům. Těmi je například „vítězství“ v dalších astrofotografických soutěžích (viz patřičná rubrika). Astrofotografické vybavení se ještě rozrostlo o miniBorg 71FL (71/400mm), pointační a planetární kameru QHY5, pointační kameru Atik 16ic a o automatické filtrové kolo Starlight-Xpress. Dále jsem nahradil klasický 11“ Schmidt-Cassegrain verzí EdgeHD ve stejné velikosti pro focení přes budoucí velkoformátovou CCD kameru. Astronomické expedice Lapání Hvězd 2010 jsem se z časových důvodů nemohl zúčastnit, ale vše jsem si vynahradil cestou do Chile (ráje astronomů) s kolegou astrofotografem Pavlem Vabrouškem. O získaných zkušenostech bych mohl napsat román na pokračování, nicméně jeden poznatek zde je – když je obloha, když je technika, když se to trochu umí zpracovat, tak to pak dokáže opravdu každý!

Rok 2011. Vybavení se rozrostlo o velkoformátovou CCD kameru MII G3-11000 od Moravských přístrojů, a.s. . Z fotograficky zajímavých objektů jsem objevil krásy souhvězdí Jednorožec (Monocerotis), zejména NGC2264 – tento objekt bych chtěl někdy v životě vyfotit opravdu pořádně a to jak v narrow-band, tak v reálných RGB barvách. Zjistil jsem, že je príma fotit přes pořádný dalekohled s velkou aperturou a tudíž jsem mohl vůbec poprvé vyfotit nějakou galaxii (M81) v rozumné kvalitě a detailu. Ano, na velikosti dalekohledu velmi záleží, stejně tak na velikosti čipu CCD kamery a vždy platí, čím větší, tím lepší. Jen je otázka, zda čas „získaný“ větším průměrem dalekohledu je v konečném důsledku opravdu větší než čas „ztracený“ dobou potřebnou k dostatečné temperaci dalekohledu nemluvě o celkově složitější manipulaci a stavěním fotografické sestavy. Jako člověk zvídavý jsem chtěl vyzkoušet i nějaký achromatický refraktor na focení planetárních mlhovin a jiných malých objektů v úzkopásmu pročež jsem pořídil TS Individual 152/900, tedy 6ti palcový dalekohled vybavený FTF výtahem od Starlight Instruments. Díky tomu jsem vyfotil opravdu pěkně planetární mlhovinu M97. K Celestron Edge HD 11“ jsem pořídil Optec Lepus 0.62x reduktor za účelem získání systému vhodného právě k focení planetárních mlhovin. Mezitím jsem ještě stihl pořídit svojí první barevnou (tzv. OSC – one shot color) CCD kameru od čínského výrobce QHY a to 10ti megapixelovou QHY10. S ní jsem na konci roku nafotil pár snímků (dva) temných mlhovin v Žirafě a v Perseovi a získal první zkušenosti s post-processingem (digitálním zpracováním obrazu) RGB obrázků z OSC kamery. Z astronomických expedicí jsem tento rok fotil pouze 1x a to na řeckém ostrově Kréta. Též jsem tento rok prvně fotil během noci na dvou plně funkčních DSO astronomických foto-sestavách zároveň, což je, musím uznat, značná dřina neboť si člověk vůbec neodpočine.

Rok 2012. Na 6″ refraktoru zkouším různé kombinace reduktorů a rovnačů pole pro focení s plnoformátovou CCD kamerou a zjišťuji velikost efektu binningu 2×2 či 3×3 s kamerou, která je na úzkopásmové focení naprosto nevhodná (nízká kvantová účinnost a vysoký čtecí šum). Přesto je možné díky zmiňovanému efektu udělat hezký snímek s minimem šumu. S Edge HD 11“ jsem se naučil používat OAG (Off Axis Guider), což je způsob tzv. mimoosé pointace, kdy pointační kamerka v podstatě „kouká“ stejným dalekohledem přes který se fotí. Díky tomu je možné udělat rozumně dlouhé expozice bez rozmazaní hvězd v poli vlivem pohybu (flexture) pointačního dalekohledu vůči hlavnímu, vlivem pohybu primárního zrcadla dalekohledu, vlivem teplotní roztažnosti a vlivem nepřesného polárního ustavení montáže. Zkrátka fotit skoro 3-metrovým ohniskem není v našich končinách úplně snadné. Z technického vybavení fotografa vyměním 1.4 megapixelovou kameru Atik 314L+ za 6ti megapixelový Atik 460EXM opět se špičkovým SONY CCD čipem s vysokou kvantovou účinností a minimálním šumem. V letě si splním jeden fotografický sen – na expedici do chorvatských hor u bosenských hranic se mi během několika nocí podaří vyfotit pěkně mlhovinu Laguna a okolí. Z experimentů a nekonečném učení se zpracovat digitální obraz jsem rozšířil své dovednosti o tvorbu tzv. anaglyfů, tedy černobílých 3D obrázků. V roce 2012 a v roce 2013 se účastním slovenské astrofotografické konference HAF (Hlohovská astrofotografia) dokonce jako lektor a přednášející. Snažím se předat své znalosti a poznatky budoucím špičkovým astrofotografům.

Rok 2013. Říká se, že nejdůležitějším článkem ve výbavě fotografa je montáž. Pro získání prostředků na novou prodávám vše co můžu (kameru QHY10, současnou montáž Losmandy G11, malou cestovní montáž AstroTrac, SCT dalekohled Edge HD 11“ a rovněž 6“ achromát TS Individual, miniBorg 71FL a všechny různé reduktory a rovnače pole). Novou hlavní montáží se již v lednu stává maďarská Gemini G53F s frikčním (třecím) pohonem os. Montáž se vyznačuje vysokou přesností chodu a je úplná paráda s ní pracovat – je to prostě jiná, vyšší „liga“. Snad jediná nevýhoda je nutnost zapojit o několik kabelů více než bylo nutné dříve (zejména pro enkodéry obou os), což mě jako mobilního fotiče noční oblohy lehce obtěžuje – ale na druhou stranu má ovladač montáže integrován GPS modul a tudíž je nastavení GoTo systému zas o malinko jednodušší. Aby upgrade hlavní fotografické sestavy byl dokončen, rozhodl jsem se udělat zásadní krok a přejít od refraktorů k reflektoru a to i přes svoji „nenávist“ k difrakčním křížům (ty jsem nakonec vzal na milost a uznal, že kvalitní reflektor je ta správná cesta). Po dlouhém zvažování jsem nakonec pořídil špičkový astrograf od rakouské firmy Astro Systeme Austria a to 10“ Newtonův dalekohled s primárním zrcadlem F/3.8, který ve spojení s 3“ koma-korektorem a faktorem redukce ohniskové vzdálenosti 0.95x vytváří systém F/3.6 při ohnisku cca 905mm rozumně (s malou vinětací) vykreslící plnoformátové políčko 36x24mm. Ukazuje se, že 10“ dalekohled je největší ještě převozu schopný systém, který mi zabere úplně všechno místo v autě (vejde se tam již jen řidič). Přes další spoustu kabelů navíc a zesložitění celého ansámblu, kterýžto postavit vždy a znovu kvůli každému focení od počátku je práce vskutku nesmírná, musím uznat, že motorizovaný fokusér je super věc a že karbonový tubus je neuvěřitelně pevný s minimální až „žádnou“ teplotní roztažností a že Wynne korektor kreslí naprosto dokonale a tudíž jsem s novou hračkou velmi spokojen. I když ano, několik věcí jsem musel několikrát reklamovat (primární zrcadlo, držák sekundárního zrcadla, redukci na STL závit atp.), ale to je u mé osoby jev zcela běžný a obvyklý. Celý rok víceméně fotím jen touto hlavní sestavou a užívám krásy a dokonalosti snímků získaných buď přes G3-11000 při focení LRGB mlhovin nebo přes Atik 460EXM při focení úzkopásmových, emisních objektů. V rámci svatební cesty se tento rok podívám na Big Island na Havaj a vrcholy Mauna Loa a Mauna Kea, kde se účastním prohlídky japonského dalekohledu Subaru. Též v tomto roce zkouším první vážnější pokusy o focení komet a snímání celooblohových snímků.

Rok 2014. Sny jsou od toho, aby se plnily. Jedním z mnoha mých snů bylo fotit krásy souhvězdí Orion po několik nocí v řadě, aby měl člověk šanci získat dostatek kvalitních dat pro co nejlepší snímek (snímky). Konečně jsem tedy podnikl expedici „Orion Express“ koncem ledna a počátkem února, kdy jsem během pouhého týdne dokázal fotit hned 6x a to i noc před odletem zpět domů. Jan Čamek – kolega a kamarád astrofotograf – mi poskytl zázemí na španělském ostrově Tenerife a za to jsem mu nesmírně vděčen a patří mu můj velký dík. Podařilo se mi splnit si sen a kvalitně vyfotit okolí hvězdy Alnitak, mlhoviny Koňská hlava a Plamínek, Velkou mlhovinu v Orionu (M42) a celkově i celé souhvězdí 50mm objektivem, k tomu M78 a část Barnardova oblouku a jako vedlejší produkt Markarianův řetízek galaxií. Důvodem cestovat je zejména to, že u nás je věčně špatné počasí. I proto, jsem rok od roku chudší na počet vytvořených „děl“, ovšem snažím se o zvýšení kvality na maximální úroveň. Při focení Atikem 460EXM mě limituje nutnost měnit narrow band filtry ručně v držáku filtrů a proto kameru prodávám a kupuji jako náhradu Atik ONE 6.0 s integrovaným filtrovým kolem (5 pozic stačí) včetně OAGu s pointační kamerkou Atik GP, kterou měním za QHY5L-II. Koncem roku se mi ještě podaří vyfotit alespoň pár nejznámějších DSO objektů jako např. M31 (Velká galaxie v Andromedě) a M45 (Plejády). Výjezdy do sněhu a za tmou na Šumavu jsou dny mého největšího štěstí. Tento rok ovšem z hlediska osobního života byl pro mě nejtěžší a nejsmutnější.

Rok 2015. Snažím se najít vhodný objektiv pro vyfocení mé srdeční záležitosti IC443 aneb Jellyfish Nebula (Mlhovina Medúza) v HST paletě, tj. přes H-alfa, O-III a S-II úzkopásmové filtry s propustností 3 nanometry. Nakonec vzhledem k nedostatku času, dat a jasného počasí „patlám“ snímek kombinací dat získaných až 4 roky zpátky. Těsně před velkou životní změnou – od února začínám pracovat už nejen u zahraniční firmy, ale rovněž i v zahraničí (na pomezí Německa a Francie) se mi ještě podaří získat několik kusů dat LBN552, kterou dofotím až v novoluní v srpnu. Je to první můj cirkumpolární snímek cirkumpolárního objektu, focen v únoru i v srpnu. Vzhledem k absolutnímu nedostatku času spojeným též se změnou pracoviště a nutností jezdit cca 900km každé dva týdny je výsledný počet mnou vytvořených fotografií roven počtu prstů jedné ruky zdravého člověka. Přesto jsem se během roku snažil o zkompletování ještě jedné fotosestavy (menší 100mm refraktor, nakonec místo Vixen VSD100 jsem zvolil Sky-Watcher Esprit 100 s RIRED reduktorem, a menší převoznou montáží iOptron iEQ30Pro později upgradované za iEQ45Pro) s naivní představou, že i v „západním“ Německu se mi podaří nějaký DSO obrázek nafotit (zatím bez úspěchu). Alespoň v ČR jsem měl na podzim víceméně štěstí na 4 noci, kdy se fotit dalo (s drobným omezením) a já získal dostatečné množství dat (zázrak) pro snímek NGC1333 a okolí – jedno z mých nejlepších děl. Přesto jsem nestihl mnohé další krásy zimní oblohy a tak nezbývá než doufat, že příští zimu „to vyjde“ :-) V tomto roce jsem se zúčastnil rakouské astrofotografické konference CEDIC tentokrát jako přednášející s přednáškou na téma „All you need to know about CCD cameras“.

Komentáře nejsou povoleny.