Meteorický roj Geminidy byl pro mě vůbec prvním rojem, který jsem aktivně, úmyslně a plánovaně pozoroval právě před rokem. To jsem si kvůli pozorování dokonce i ráno přivstal, což obyčejně činím jen velmi nerad. Pamatuji si, že meteory opravdu „lítaly“ jeden za druhým, obzvlášť kolem maxima roje. I tenkrát jsem se snažil o náhodné zachycení stopy meteoru na obloze a zkoušel fotografovat vybraný kus oblohy, dokonce z astronomické „montáže“ AstroTrac, ale neměl jsem štěstíčko ani na jeden kousek (použil jsem objektiv 50mm a DSLR s APS-C čipem). Pokaždé však můj objektiv koukal na jiné místo oblohy, než kde se zrovna něco odehrávalo…
Letos jsem do boje vyrazil posilněn širokoúhlým objektivem Sigma s ohniskovou vzdáleností 10mm. Ve větší úspěch než loni jsem nejen doufal, ale i věřil, neboť horšího výsledku než nula zachycených meteorů dosáhnout v principu nelze 
. Celý večer jsem přemýšlel a rozhodoval se, kde by s ohledem na místo mého bydliště byly nejlepší pozorovací podmínky. Jenže předpověď opět selhala (ukazovala 100% zataženo jak na severu, tak na jihu, tak u nás), takže jsem nikam nevyrazil a zůstal do noci doma. Naštěstí se i zde obloha vyjasnila. Nejprve, kolem 22 hodiny, kdy bylo polojasno až po zcela jasnou oblohu mezi přibližně 23:30 a 2:00. Kdybych to byl býval tušil, že bude tak krásně, sestavil bych i „velkou“ montáž a fotil DSO (deep-sky object), které mám zrovna „rozfocené“ (Rosette Nebula, NGC2237, NGC2244) v kanále SII, který mi stále schází ke spokojenosti a k dokončení snímku.
Vzhledem k nějaké zimní únavě, která mě zrovna přepadla, spolu s mírným nachlazením a neočekávaným vývojem počasí (na tu chvilku, než přijdou mraky to stejně nemá cenu nějak štelovat) jsem vyšel ven do mrazu (pouhých -12 stupňů Celsia) pouze s minimální sestavou: zrcadlovka, objektiv, vyhřívací pásek, vyhřívací jednotka, „nekonečný zdroj“ k zrcadlovce (napájení z 12V), laptop a kabel pro připojení k DSLR a pochopitelně stativ s kulovou hlavou. Sestavení mi trvalo asi 3 minuty . Horší už to bylo se zaostřením, kde jsem si dal záležet a sadou cvičných expozic (jsem ze staré školy a na vymoženost jménem LiveView jsem si ještě nezvykl) jsem za 10 minut měl zaostřeno (též díky velkému displeji na laptopu).
Jako kus oblohy, který nechám fotoaparát sekvenčně fotografovat jsem zvolil oblast od M44 po M45. Ano, efektivní zorné pole 10mm objektivu jsem značně zredukoval použitím sluneční clony z důvodu nutnosti vyhřívání. V zorném poli jsem měl tedy z počátku souhvězdí od Raka, přes Blížence (kde leží radiant roje), Vozku, Oriona až po Býka. Pochopitelně se mi vzhledem ke statické montáži – stativu – souhvězdí v poli posunovala tak, že Býk odešel a Lev přišel. Fotil jsem zhruba od 22:50 do 1:50, nejprve 15ti vteřinové, později 30ti vteřinové expozice.
Přes velkou zimu jsem první půlhodinu strávil na astro-lehátku zabalen ve starším spacím pytli a kochal se krásami noční oblohy. Vizuální pozorování těch malých, různě jasných a různě barevných „teček“ je tou nejlepší formou meditace. Jenže, bohužel, žádnou jasnější a „pořádnou“ Geminidu jsem nespatřil, jen 2 – 3 méně nápadné. Určitě za to mohl i Měsíc, který stále svítil, místo aby už dávno zapadl, když na něj není nikdo zvědavý. Dalším faktorem byly příměstské podmínky, kdy je nedaleko od mého domácího, pozorovacího stanoviště fabrika a nedaleko další obec. Průzračnost oblohy byla též velmi spatná (toto je jedna z oblíbených výmluv, proč něco nešlo). Z legrace jsem po západu Měsíce měřil jas oblohy v zenitu přístrojem SQM-L a naměřil 19.92.
Jelikož nejsem žádný vědecký pracovník, nýbrž absolutní laik, nelze ode mě očekávat nějaké tabulky plné statistik a určení povahy či vlastností jednotlivých spatřených nebo nafocených meteorů – „šutráků“ (s oblibou používám výrazu šutrák jako synonymum meteoru, čímž sám sebe stavím do pozice, kdy chci ukázat, jak velkým jsem to odborníkem na danou problematiku). Tudíž moudra ode mě nečekejte, ale dal jsem dohromady alespoň časový seznam zachycených meteorů: 22:55, 23:04, 23:14, 23:38, 00:00, 00:02, 00:08, 00:22, 00:25, 00:27, 00:29, 00:40, 00:40, 00:41, 00:44, 00:47, 00:56 (všechny časy v CET – tj. místním čase). Naměřené hodnoty odpovídají teoretickým předpokladům tedy, že v průběhu noci dojde k nárůstu frekvence meteorů. Bohužel jsem nevydržel (únava) do pozdějších hodin a navíc se mi opět rozbilo vyhřívání a tedy poslední hodina dat, pořízená mezi 1:00 a 2:00, šla celá rovnou do koše 
.
Abych zcela nezklamal fotografií-lačného čtenáře, vybírám alespoň jednu fotografii z celkem 17ti úspěšných. Vzhledem k tomu, že jde o jednu expozici dlouhou 15 vteřin, bez filtru proti světelnému znečištění a objektiv jsem asi přehnaně zaclonil až na F/3.5, obsahuje snímek neskutečné množství šumu.
Na závěr musím konstatovat, že jsem velmi rád, že se mi podařilo nějaké Geminidy letos vůbec spatřit. Úspěšných pozorovatelů totiž v ČR, zejména díky špatnému počasí, moc nebylo.
Poučení? Příště zvolit vhodnější lokalitu, zkontrolovat funkčnost vyhřívání, vůbec neclonit (tj. fotit na tzv. plnou díru), zkusit delší expoziční časy a především – pořídit si na zimu pořádné boty!