29.12.2010 – ST/ČT – Šumava

Poučit se z vlastních chyb. Tento nelehký úkol jsem si vzal k srdci a na rozdíl od dřívějška, kdy po noci, která skončila absolutním fiaskem jsem druhý den prostě nefotil, ať se dělo jasno nebo zataženo (a ono jako na potvoru bylo většinou hezky a já tak vlastně prohrál souboj s větrnými mlýny – počasím – dvakrát za sebou). Takže včerejší fiasko jsem „hodil za hlavu“ a neváhal jsem, konečně také jednou včas, vyrazit na astrovýjezd.

Dnes je totiž naprosto zřejmé, že na horách bude jasno po celou noc, zatímco jinde bude zataženo nízkou oblačností. Dokládají to aktuální snímky z družic a on-line snímky z webkamer umístěných na horách. Tentokrát nechci zanedbat ani přípravu, takže si ověřím v planetáriu kompozici objektu, na kterém chci začít pracovat, včetně jeho výšky nad obzorem v průběhu noci. Vychází mi, že optimálně jej bude možné fotit od cca půl deváté večerní, do maximálně půl páté ranní s jedním přeložením montáže. Vzhledem k tomu, že v zimě je dostatečná tma na focení již od šesté hodiny večerní až snad do šesté hodiny ranní, zvažuji ještě alternativní objekt, který by se dal dnes fotit v mezičase , tj. 18 až 20:30 a 4:30 až do svítání. Bohužel je zde jeden problém a hlavní důvod, proč s sebou dnes beru opět jen jednu fotografickou sestavu a nevyužiji celou noc úplně maximálně. Hlavní vyhřívací jednotka stále stávkuje, takže mám jen funkční zálohu. A bez topení se déle jak hodinu fotit nedá.

Nejbližší „hory“ jsou pro mě Šumava. Obzvlášť, když se v ten den nacházím v místě svého aktuálního bydliště, kousek od Plzně. Na mé oblíbené místo to mám podle stylu jízdy hodinu (závodním stylem, když je silnice suchá a nepotkám žádné sváteční řidiče) až hodinu a půl cesty, což bývá právě teď v zimě. Dnes to vypadá, že nízká oblačnost (inverze) končí ve výšce cca 500 metrů nad mořem. V obci Běšiny je již jasná obloha a vidím první hvězdičky. Na místo dorazím kolem 19té hodiny. Stejně jako posledně mířím k místnímu JZD. Tentokrát je ovšem příjezdová cesta neprohrabaná, naštěstí včas brzdím a couvám, aniž bych se zahrabal v závějích. Po důkladném prozkoumání terénu a okolí zjišťuji, že je zde ještě jiná, průjezdná cestička a tak se po ní vydávám. Dorazím opět ke kravičkám, jen tentokrát z jiné strany. Je zde docela velký, uklizený plácek a dnes tedy nemusím vyndavat lopatu a hrablo a uklízet .

Sestavení montáže, dalekohledů, vyhřívání, aktualizace GPS, zapojení kabelů a podobné, obvyklé hrátky mi zaberou téměř hodinu a to i dnes, kdy zatím vše funguje na téměř první pokus – jen jedenkrát mi ujela synchronizace na první hvězdu a rozhodil se GoTo systém montáže. Dnes vůbec byl problém montáž zajistit proti kluzkému pohybu, protože podklad byl zledovatělý sníh a i po naložení dalekohledů a protizávaží montáž klouzala z místa na místo – zajistil jsem to menším výkopem pro jednu nohu stativu a zasypáním sněhem, aby se mi to ráno zase „snadno“ uklízelo. Ostřím hlavní sestavu (miniBorg 71FL redukovaný na F/3.7 a kameru Atik 314L+ přes H-alfa filtr), ostřím pointační sestavu (TS Achro 100/700 redukovaný na F/4 a kameru Atik 16ic), vyhledám objekt mého zájmu – NGC2264, tzv. Vánoční stromeček, volím kompozici, připojuji montáž k ovládacímu programu, kalibruji pointaci (špatně zastrčený kabel je marginálním problémkem) a spouštím první, desetiminutovou expozici. Chlazení hlavní CCD kamery nastavím na udržovaní -15ti stupňů Celsia, což je akorát tak teplota okolí (chladicí výkon je 4% ). Vše vypadá dobře a tak nedýchám, nekýchám, ničeho se nedotýkám a modlím se (ať sestava pracuje autonomně, bez problémů, nejlépe po celou noc).

Škoda, že nemohu fotit na dvou sestavách současně, když má být celou noc jasno. Mohl jsem alespoň vyzkoušet svoji nejnovější hračku – dnes ráno jsem totiž obdržel zcela nečekanou zásilku – novou astronomickou CCD kameru od místního, českého výrobce. Jenže jí musím nejprve „implantovat“ sadu filtrů a zprovoznit nejnovější ovladače a připojení k dalekohledu, které mám zrovna ve fázi přestavby.

Zima je ale dnes pěkná. Každých 30-40 minut musím nastartovat auto a zatopit si, abych neumrzl. Proti zimě bojuji i jídlem – šunkovou bagetou, astročajem a astrobonbóny. Zajímavé je, že teploměr v autě mi ukazuje stabilně -16, někdy, výjimečně -17, zatímco jiná, nová hračka, kterou mám s sebou dnes prvně – „datalogger RH & Temp“, tedy měřič a zapisovač relativní vlhkosti vzduchu a teploty v průběhu času, mi ukazuje od -14.2 po minimální teplotu kolem 4 hodiny ranní -15.4 . Vlhkost vzduchu se v průběhu noci pohybuje od 80 do 87%. SQM-L měřič jasu oblohy ukazuje kolem 22 hodiny 21.02 a po půlnoci 21.04, obě měření provedeny v zenitu (přímo nad hlavou). Takto bídné (nízké) hodnoty SQM jsem nečekal. Takže mám alespoň ospravedlňující argument proto, že dnes fotím opět úzkopásmově, místo abych využil té části noci, kdy ještě nezlobí na obloze Měsíc. Na focení RGB jsem si totiž jako obvykle zapomněl vzít a namontovat LPS filtr sloužící k boji proti světelnému znečištění. Ano, i tady je poměrně značné (má slova berte s rezervou). Jedna „čepice“ svítí od Hartmanic, potažmo Sušice a jedna od Železné Rudy, potažmo Špičáku (že by noční lyžování?). Ale příště mi doufám už RGB focení vyjde.

Někdy kolem 2:20, když se vydám zkontrolovat data (FWHM docela ujde, byť by to mohlo být lepší, intenzita signálu taktéž), začne akorát Losmandička pípat. To je zvuk signalizující přiblížení se k bezpečnostnímu limitu otáčení montáže v ose rektascenze. Limit mám právě od minulého focení na Losmandičce znovu správně nastavený. Jelikož do rána je ještě času dost a navíc brzy vyjde Měsíc, pokračuji ve focení přes H-alfu i po přeložení montáže. To mi zabere cca 25 minut.

Když se kochám jen tak očima tou krásou noční oblohy a jsem potichu, slyším, jak někde, někdo chodí, protože křupe sníh. Jelikož zvuk vychází směrem od kravína, tipuji, že to budou kravičky. Dnes jsou nějaké klidné, ani moc nebučí. Ale to křupání sněhu je velmi hlasité a v tom tichu zde mám skoro pocit, že jsou ode mě vzdáleny tak 2 metry, ale žádnou nevidím. Bobříka odvahy mám splněného, takže se nebojím.

Někdy po třetí hodině ranní vychází nad lesem Měsíc a osvětluje všudypřítomný sníh, který se při momentálním mrazu blyští jako kousky rozbitého zrcadla.

Astrofotografie v praxi a vycházející Měsíc v poslední čtvrti.

S focením DSO končím kolem 4:45. Pro letošek to je myslím rekord ve sběru dat za jednu noc – celkem 7 a půl hodiny. To by na tento slabý objekt mohlo stačit, určitě tedy na monochromatickou verzi obrázku. Nezapomenu nafotit kalibrační Flat Field snímky, kterých tentokrát udělám 75, když mám 45 Light snímků (vždy chci mít řádově více kalibrační dat, než tzv. Light snímků). Jako takový ranní pokus si zkouším vyfotit i Měsíc.

Zajímavé je, že uklizeno a sbaleno mám za zhruba 30 minut. Zpět domů dorazím již v 6:40 a tímto pro mě končí letošní výjezdy a astro-expedice.

Poučení? Podložka pod kolena, pro ustavování montáže a kontrolu snímků, kdy klečím na zemi se vyplatila a plní svoji funkci na 100%. Už mě nemrznou kolena. Pokud by bylo náhodou jasno někdy během příštích 10ti dnů, musím nafotit RGB, abych měl zas jednou barevný obrázek

Výsledek mého snažení v H-alfě