O minulém víkendu, kdy jsem pobýval doma, tj. na západě Čech, bylo jasno v severních Čechách. Teď, když jsem v Praze je zas jasno na Šumavě. Jelikož včera jsem zklamal (minimálně Láďu Kamaráda, protože jsem nedorazil a nechal ho mrznout samotného) a dnes by mohla být šance něco vyfotit na delší dobu poslední, neváhám se kolem půl čtvrté odpolední „vykopat“ z práce a vyrazit směr Plzeň. Doma se zastavuji ještě pro druhou foto sestavu. Na Šumavu dorazím po ujetí 168km chvilku před 18 hodinou a než sestavím alespoň montáž, dorazí i druhý, očekávaný člen výpravy Libor Šmíd.
Je nezvyklé vidět ještě modrou oblohu s jen nejjasnějšími hvězdami a Jupiterem – ano tak brzy jsem dorazil. Dnes mám na všechno času dost, nechvátám, a také to podle toho dopadá. První foto sestavu šteluji 2 hodiny, než začnu fotit. V plánu je opět Vánoční stromeček neboli smrček 
a opět v RGB, potažmo G, B a R, jak následují jednotlivé sekvence. Libor má v plánu stejný objekt, ale v H-alfě, aby jí doplnil svá RGB data z pátku.
První problém večera je opětovná, ošklivá hláška Losmandy Gemini „RA motor lags!“. Voltmetr na rozvaděči ukazuje kolem 12V (spíše 11.90V) a analogová ručička kmitá. To je příznak nedobité autobaterie a to je zvláštní, vždyť jsem ji v pátek dobíjel (z auta). Nicméně pro jistotu nastartuji a nechávám nastartováno v podstatě celou noc (v autě mám tím pádem doslova vedro), protože jakmile motor vypnu, začne montáž zlobit. Sice s sebou mám někde schovaný adaptér domácí výroby nastavený na 15V z 12ti (Losmandy GoTo chce 12-18V), ale nechci riskovat. Graf pointace je i přes důkladné vyvážení v obou osách stále divný. V průběhu noci jsem zjistil, že když trochu povolím spojku u RA motoru, začne to šlapat jako dříve, tj. velmi pěkně. Jedině snad občas tomu vadí mírný nárazový vítr. Budu tedy věřit, že problém s pointací byla příliš utažená spojka RA a nižší napětí motorům nesvědčí. Snad tomu tak bude a příště už budu mít klid.
Jelikož jsem dnes jako zpomalený film, vytahuji druhou „větší než malou“ sestavu, montáž HEQ-5 SynScan s dalekohledem (pointačním) SW80/400 a nouzově „piggy-back“ namontovaným tělem DSLR (Canon EOS 1000D), až někdy kolem 22hod. Cíl této sestavy je vyfotit jedno pěkné, zimní souhvězdí. Jelikož vím, že DSLR trpí zásadním problémem divných pruhů ve snímcích (i po složení několika desítek), které nezmizí ani dokonalou dark-frame kalibrací, mám v úmyslu fotit, resp. pointovat s použitím techniky ditheringu. Mít tak barevnou CCD kameru (žádná, která by mě vyhovovala bohužel na trhu stále není a asi jen tak nebude), tak by všechny tyto starosti odpadly a mohl bych fotit v klidu na mobilním AstroTracu.
Sestavu nemám zatím ve stabilním stavu (to v podstatě momentálně žádnou, bohužel), tak ještě teď „na poli“ řeším připojení kamerky (QHY5 – která kupodivu a náhodou funguje pod Windows 7, což je systém na mém druhém laptopu) a vyhřívacích pásků. Tady použiji jeden 3“ z původního Borga 77EDII, který mi v pátek ve Čbánu tak divně pískal. A to se zdá být chyba – po připojení přepálí pojistku. Takže mám ověřeno (na světle, druhý den potvrzeno), že i zde došlo ke zkratu na vyhřívacím pásku úplně stejně, jako minulý měsíc u 4“ pásku z pointeru. Ještě, že mám s sebou tu náhradní sadu všech velikostí.
Zásadní problém této druhé sestavy je nedávný „upgrade“ elevačních šroubů hlavy montáže. Nové azimutální šrouby jsou perfektní, umožňují snadný pohyb hlavy pro polární ustavení, ovšem ty elevační, ačkoli je prodávají s označením přímo pro HEQ-5, nejdou použít pro elevace kolem 49 stupňů kvůli omezenému rozsahu pohybu hlavy v elevaci – v podstatě jdou tak mezi 20-25ti, takže jsou úplně na houby. Šrouby jsou totiž dlouhé a buď zaráží o polární hledáček, nebo o závažovou tyč. Takže montáž nelze ustavit a bohužel to dost silně vadí – s jedním elevačním šroubem to nedrží jak by mělo. Tím pádem mě už ani nerozhodí, že vlastně nemám vyzkoušené spojení hlavního softwaru pro focení přes DSLR a ovládání pointace z laptopu. Sestavu si tedy mohu akorát vyfotit, na památku.
Chtěl bych fotit na dvou sestavách zároveň
Mezitím na hlavní sestavě již fotím druhý barevný kanál – modrý. Přesto, že obloha je zde významně lepší než ve Čbánu (a vůbec dnes nějaká pěkná), mám FWHM u zelené naprosto stejné. S modrou bojuji. Ostření přes Bahtinovu masku selhalo a pro klid na duši zkouším metodu ostření přes FWHM a MaxPixel a ruční iteraci a expozice 30 vteřin. Projedu výtahem celé pásmo z polohy absolutně nezaostřeno, téměř zaostřeno po opět absolutně nezaostřeno. Potom se snažím trefit a ladit uvnitř intervalu. Nic nepomáhá, modré hvězdy jsou prostě veliké (FWHM o 0.4 horší než v pátek). Ani IDAS-LPS filtr, který ořezává UV spektrum nemá na kvalitu dat vliv 
.
Poslední drobnost, která mě pije krev je, že pouhá výměna filtru (na automatickém kole ovládaném z počítače) způsobí protažení hvězd jedním směrem a při jiném filtru jiným směrem. Mám tam někde botu – nerovnost – křivost. Prozatím z toho viním reduktor. Nicméně toto zde neopravím a tak „vesele“ fotím (plížím se radostně) dál. Nasbírám cca 75 minut zelené, modré a podobně i červené. Jelikož nejsem spokojen s kvalitou pro dnešní noc hlavního astrografu, nafotím flat-field kalibrační snímky a kolem 1:30 začínám balit. Libor je na tom časově podobně.
Musím zmínit, že dnes jsem se i podíval na hvězdy. Obvykle se jako fotograf věnuji vizuálnímu pozorování sice často, ale pořád toho samého objektu – Polárky a okolí, když se dívám do polárního hledáčku při ustavování montáže . Dnes jsem si od Libora na chvilku půjčil Triedr 10×50 (klepou se mi děsně ruce) a prohlédl si několik klasických DSO objektů, zejména hvězdokup. Libor chválí oblohu a tak se ji rozhodnu „proměřit“. Kolem 22hod jsem dostal v zenitu cca 21.44. Kolem 23hod již 21.54 a když jsme odjížděli, kolem druhé, a mléčná dráha byla již dávno mimo zenit dokonce 21.69 (extrém 21.73). To jsou od mého návratu z Chile nejlepší čísla v ČR a musím subjektivně přiznat, že obloha je dnes naprosto perfektní. Teplota je -11.4 stupňů Celsia a relativní vlhkost 80 až 83%.
Cestou zpět do Prahy se zastavuji doma, kde nechávám techniku a dávám si celých 6 hodin spánku, abych na 10-tou stihl dojet ráno do Prahy, do práce. Jestli těch 336km a 6 hodin nastartovaného motoru auta stálo za to, se teprve uvidí. Minimálně s tím bude příšerně moc práce při zpracovávání a opravě tvarů hvězd.
Poučení z dnešního výjezdu? Budu muset vše opět rozebrat a složit jiné astrografy v jiných konfiguracích, abych byl s daty konečně spokojen a mohl vesele fotit na ustálené sestavě, bez experimentování. Toho dne se nemohu dočkat.