7.2.2011 – PO/ÚT – Šumava

Naštěstí jsem pracovně flexibilní. Jelikož má být dnes v noci jasno, nejedu do Prahy a budu raději pracovat z domova. Ušetřím tak nejen 220 km navíc, ale i dvě hodiny času. Po páté odpolední vyjíždím s jednou a půl sestavou (náhradní dalekohled, náhradní kamera, náhradní laptop, náhradní pointer, náhradní pointační kamera, náhradní montáž, náhradní kabely…) směrem na jih, tedy na Šumavu.

Na mém oblíbeném zimním místě jsem chvilku před půl sedmou. Než sestavím alespoň montáž, dorazí i druhý člen družstva, Libor Šmíd, tentokrát i s manželkou (má to ale štěstí, že ho žena podporuje, ba dokonce jeví pozitivní zájem o astrofotografii – a líbí se jí prý moje fotky, což je také „plus“ ). Nevím čím to je, ale jsem opět jako zpomalený film – asi ten řidší vzduch, tady v o 500 metrů vyšší nadmořské výšce, než jsem zvyklý. Aby měl Libor „klid“ na práci, posílá svoji družku za mnou, aby okoukala pokročilé techniky od pokročilého fotiče noční oblohy, ode mě . Ukazuji, kterak centruji GoTo přesně podle zorného pole hlavní CCD kamery, jak ostřím Bahtinovou maskou nejprve pointer a potom hlavní dalekohled, jak hledám efektivně kompozici přes H-alfa filtr s binningem 4×4 a jak blbec pouštím expozici omylem v bin 2×2 místo 1×1 a ztratím tím deset minut drahocenného času (nastavení ze včera z testování).

Takže místo v 19:45 začínám fotit ve 20:00 a „jedu“ dnes nakonec 15ti minutovky při bin 1×1, přes H-alfa filtr (na obloze je večer, ještě před úplným setměním docela živo – milion a jedna kondenzační stopa po letadlech a Měsíc, i přes svoji „malost“ neomaleně svítí a pije nám krev). Jediné, co nenasazuji je měsíčnice – pomůcka proti svitu Měsíce do tubusu, protože na ní zapomenu a pak se v tom již nechci vrtat. Dnes začínám nový objekt, IC443 aneb Medúza, tentokrát ovšem velmi širokoúhle (vejde se mi do záběru kamery i IC2174). Libor kupodivu fotí to samé – jsme sehraní.

Po 22 hod máme ještě jednu vzácnou návštěvu – osobnost české amatérské astronomie, Honzu Ebra s kolegou, kteří za námi dnes přijeli až z daleké Prahy a přivezli dobsona 300vku. Tím pádem jsem přesně po 4 měsících opět, na malinkou chvilku vyzkoušel, jaké to je, dívat se na DSO vlastním okem (říká se tomu vizuálně pozorovat). Já totiž kromě okolí Polárky moc hvězdy neznám a pokud mi někdo DSO objekt na obloze nenajde, jsem bez navigace ztracen. Viděl jsem tedy prvně objekt NGC2359 – Thor’s Helmet a to zcela jasně přímým viděním . Po západu Měsíce je obloha nějaká lepší, mnohem lepší. Skoro až lituji, že dnes fotím H-alfu, místo RGB (jo, kdybych nemusel barvy přeostřovat, tak bych RGB fotil častěji a rád). Později, kolem půlnoci, jsem se odhodlal provést měření jasu oblohy svým SQM-L metrem. Naměřil jsem 21.73 v zenitu, což je nějaké podezřele dobré, výborné číslo. Relativní vlhkost je maximálně 63 procent.

Problém dnešního večera se jmenuje vítr. Začíná foukat čím dál silněji (takový uragán jsem již dlouho v ČR nezažil). Libor to řeší nekompromisně přeparkováním auta těsně před montáž a zásadně to pomáhá. Já jsem sice také přeparkoval, kolmo, ale mám auto malé a nízké a montáž vysokou a pointační dalekohled zbytečně, přehnaně veliký (já vůl) a tak mi tento manévr nijak významně nepomáhá. Až nakonec přeparkuji ještě jednou tak, abych zvednutou kapotu (což stejně mám, kvůli dobíjení autobaterie přes startovací kabely) použil jako zásadní větrolam. Spolu s otevřenými dveřmi u řidiče a spolujezdce to má konečně pozitivní efekt i u mojí sestavy.

Auto jako větrolam - funguje výborně

Libor má bohužel dnes smůlu, zadřel se mu RA motor u jeho vidlicové montáže domácí výroby a tak nafotil pouze něco přes dvě hodiny dat. Moje produktivita není o mnoho lepší, byť nakonec dám 4 hodiny (ale potřebuji k tomu 6 hodin čistého času). Jediné, čím jsem Liborovi dnes pomohl je zapůjčení EL panelu pro tvorbu kalibračních flat field snímků.

V Plzni je prý po desáté hodině večer s focením konec – zatáhlo se – prý mraky přišly od severozápadu (obvykle nám je sem „posílají“ západní Němci). Tady naopak přicházejí mraky od jihovýchodu. Bože, v jakém světe záhad to žijeme. Naštěstí je v ohrožení jen Lev a okolí (souhvězdí Lva já beztak „nesnáším“, protože tam jsou jen galaxie a ty jsou „nuda“). Nevím, možná má souvislost, ta moje averze vůči lvu jako zvířeti s tím, že mě kdysi, za mlada, počůral lev v zoologické zahradě.

Focení balím chvilku po jedné hodině ranní, protože musím zítra ráno do práce. Kolem druhé konečně odjíždím a doma jsem po třetí a v posteli do čtyř. To jsou časové ztráty spojené s výjezdy – závidím trochu majitelům hvězdáren, že toho stihnou nafotit mnohem více.