Váhal jsem, zda vyjet na Vrátenskou horu u Mšena (směr Mělník) nebo zůstat v Praze, protože bych ušetřil nějaký čas a stejně chci fotit úzkopásmově (na spravení si chuti po posledním RGB fiasku), ale jelikož jsem svoji účast přislíbil kolegovi, Petrovi Pražákovi a chtěl ho také osobně poznat, vyrazil jsem v 16:45 z práce.
Jízda přes „středočeské království“ je zážitek. Milion aut, milion děr v silnici, všichni jedou rychlostí šneka (což koreluje s předchozím faktem) a nedá se předjíždět, obzvlášť kamion jedoucí půlkou silnice, který mě skřípl hned dvakrát a pak mu ještě „spadly“ závory v Kralupech z čehož bylo několik minut zdržení. Na Vrátenku jsem dorazil kolem 18 hodiny a Petr už měl sestavu složenou a zaostřoval. Záviděl jsem mu.
Večer trošku strašil vítr, takže jsem přemontoval pointer za menší, pro jistotu. Také jsem na rozdíl od včerejšího focení na Šumavě lehce rozvážil sestavu v RA ose, tak jak to má být. Měsíc už docela silně vadil, takže jsem zvolil focení IC443 širokoúhle přes OIII filtr. Vše probíhalo více méně pohodově. Během focení jsme byli často zalezlí v autech a v teple a zkoušeli trochu spát, zítra je třeba nejen jít do práce, ale i něco dělat.
Jelikož objekt brzy po půlnoci zapadal, nafotil jsem jen 5 hodin dat. Trochu mě strašila zvyšující se vlhkost z 60% na 91%, kdy se vše začalo rosit a namrzat (-2 stupně Celsia) a poslední stažené 15ti minutové snímky mi přidělávaly starosti (halo kolem jasné hvězdy uprostřed snímku). První flat field odhalil problém. Přes implementované vyhřívání čelního skla mé nové CCD kamery došlo k jeho namrznutí, což mělo za následek „krásnou“, černou elipsu uprostřed flat field snímku. Senzor kamery jsem tu noc chladil na -40, stejně jako noc předchozí, ale včera byla mnohem nižší vlhkost i díky silnému větru. Naštěstí jsem nemusel úplně vypínat chlazení a pouštět fén (který mi odpálil pojistku v rozvaděči – 178 wattů je dost „síla“), ale stačilo chladit na -20 a za pět (deset) minut se to samo odrosilo, což je důkazem, že vyhřívání (nějaké) existuje a funguje. Jen je v těchto extrémních podmínkách nedostatečné. Sice jsem flaty nafotil, ale finální výsledek zůstává tristní.
U EL-panelu mi blbne napájení, tak jsem uvítal pomoc Petra Pražáka (ačkoli mám s sebou i náhradní EL-panel), který mi zapůjčil náhradní pružinku z auto konektoru (kterou jsem já chytře někde potratil a nemohl na zemi najít) a já mu na oplátku půjčil panel pro nafocení flatů na jeho ED-čku (můj panel klasické osmdesátce padne jako ulitý). Takže Ti šťastnější mohli před druhou ranní odjet, kdežto já se na místě trápil až do 3 a do Prahy dorazil po 4té a do 5ti nemohl usnout z rozčarování. A to jsem cestou zpět počítal kolik železničních přejezdů přejedu, protože jich tu je úplně neuvěřitelně mnoho, abych neusnul. Napočítal jsem 12, což na hodině jízdy dělá v průměru jeden železniční přejezd na 5 minut jízdy.
Poučení z dnešního výjezdu? Že s kamerou, která má 14x větší plochu CCD senzoru než moje předchozí, hlavní kamera, není úplně vhodné fotit na krátkém ohnisku (tj. velmi širokoúhle) při svitu Měsíce a to ani úzkopásmově – 5nm OIII není dostatečně úzký k potlačení gradientu z oblohy. Výsledný snímek šel po několika hodinách snahy o „záchranu dat“ a zpracování rovnou do koše, protože se na něj nedá dívat. Také začínám uvažovat o smyslu svého počínání, kdy strávím na výjezdu třeba 11 hodin (jako dnes) a výsledek je třeba 2-3 hodiny dat (dnes tedy nakonec nic). Mít tak pevnou pozorovatelnu a nemuset 2x týdně (a to i přes nakonec nepříznivé počasí) stěhovat astrokrámy z a do auta, z práce domů a z domova do práce, to by bylo něco. Takže budu muset své další počínání nějak uvážlivě rozmyslet, co dál, čím dále fotit a na co se zaměřit a z čeho mít radost. Asi si jednu sestavu nechám v Praze a jednu v Plzni.
Vzhledem k okolnostem nemám z večera ani jeden snímek sestavy či fotku „náladovku“. Ale jsem optimista a věřím v lepší zítřky 
.