V pátek, 18. března 2011 jsem vyrazil na svoji vůbec první konferenci zaměřenou na astronomii, resp. přímo cílenou na astrofotografii, což je disciplína, která za poslední téměř tři roky změnila můj pohled na svět.
Cesta do místa konání – Linz, Rakousko, proběhla až na hodinové zdržení v zácpě v Českých Budějovicích a soustavnou jízdou za kamióny celkem hladce, dokonce jsem si na těch pár kilometrů zakoupil i dálniční známku. Ubytování jsem měl rezervované v hotelu Goldener Adler na Hauptstrasse a příjezd jsem si naplánoval s malou vyhlídkovou jízdou podél Dunaje. Zabloudit se mi nepodařilo, naopak se mi podařilo zaparkovat (poslední 3 volná místa) a ubytovat se (17:30).
Pak jsem se vydal do Ars Electronica centra (taková normální moderní budova u řeky), kde jsem dostal visačku se jménem a nějaké reklamní materiály. Dále dva starší astronomické časopisy (v jazyce německém) a za 1 EURo si zakoupil DVDčko s astro-tématikou. Jelikož jsem tam byl sám (resp. nikoho jsem tam neznal a ještě tam téměř nikdo nebyl), vrátil jsem se na hodinu a půl zpět do hotelu, kde jsem „pořešil“ přístup k Internetu.
Konference začala oficiálním programem kolem 19:30 v místnosti s příznačným názvem „Deep Space“. Ona totiž budova Ars Electronica je vlastně muzeum a naučné centrum z různých vědních oborů a astronomie je pochopitelně jedním z nich. Po úvodních slovech nám pustili asi 8 minutové video z dílny TWAN fotografů (The World At Night) – fotografie krajiny a scenérií a startrails doplněné hudbou. Dále nám pustili projekci několika DSO fotografií (poznal jsem snad všechny objekty až na některé menší galaxie), které promítaly nejen na zeď, ale i na zem, což mělo vytvářet pocit bytí ve vesmíru. Na obě plochy vždy promítaly stejnou fotografii, ale pokaždé ji animovali (posunovali) jiným směrem a jinou rychlostí. Ačkoli nám doporučili procházet se po místnosti a zažít pocit pobytu mezi hvězdami nikdo, až na dvě děcka, toho nevyužil. Já bohužel také ne, protože jsem byl v prvním patře u zábradlí.
Po rozpuštění (propuštění) jsem ve výtahu náhodou poznal jednoho kolegu z diskuzního fóra cloudynights, čímž se mi otevřely dveře k poznání dalších členů, kteří se již stihli dnes potkat. Za první den jsem tedy získal několik nových kamarádů.
Sobota
Jelikož to mám z hotelu do Ars Electroniky přesně 5 minut (rychlo-chůzí) stihl jsem na první přednášku dorazit včas (8:50) natolik, aby na mě zbylo místo hezky v první řadě uprostřed. Alespoň dobře uvidím a uslyším. Beztak jsem byl již včera s kolegy v kuloárových diskuzích fotografován oficiálním fotografem CEDICu, takže svoji anonymitu tak jako tak neudržím.
První přednášku Ethics in Astrophotography měl Dietmar Hager. Povídal, na rozdíl od očekávání plynoucího z názvu, všeobecně o pozorování noční oblohy, proč, kde, kdo, kdy jak s hezkým a uceleným přehledem z historie do současnosti. Apeloval na ochranu noční oblohy (aktivní boj se světelným znečištěním) a konstatoval fakta, že dnes lidé o obloze ani nevědí. Hvězdy ve městě obvykle téměř žádné vidět nejsou a najít místo, kde je dobře vidět mléčná dráha v rozumném dosahu od města (všichni někde bydlíme) je čím dál větší problém. Přednášce bych dal 10 bodů z 10ti.
Následovala krátká reklamní prezentace Lacerta Autoguideru. Lajos Szantho měl s řečí dost potíže a měnil v nečekaných chvílích angličtinu za němčinu.
Druhou přednášku Mosaic Assemblage in DeepSky Imaging měl Fabian Neyer. Podal ucelený a hezký přehled o tom, co vše je nutné předem promyslet, jak postupovat a jak zpracovávat. Naučil jsem se, že bych měl pro své mozaiky (pár jich mám připravených, ale nedokončených) nejprve vytvořit referenční snímek hvězd, složený z dílčích obrazů a na ten teprve „registrovat“ jednotlivé dílčí snímky před jejich složením (stackem). 10 bodů z 10ti. Po přednášce následovala přestávka na kávu, kterou jsem využil k osobnímu seznámení s Fabianem, neboť se již známe – elektronicky, přes e-mail, protože oba fotíme přes dalekohledy Borg.
Třetí přednášku Reflections on Reflection Nebulae and other Diffused Creatures měl Gimmi Ratto. Gimmi se zaměřil na méně fotografované, ale o to více zajímavé části oblohy, tj. na reflexní a difuzní mlhoviny a mezigalaktický prach. Tyto objekty jsou vhodným cílem pro LRGB fotografování pod tmavou oblohou, což je další disciplína, kterou mám ve svém dlouhém a nabitém seznamu cílů, které chci fotit. Přednášku doplnil několika svými úžasnými snímky a rozborem histogramů jednotlivých kanálů R, G a B v různých částech snímku spolu s úvahou, co a proč je jak správně barevné. Přednáška mě maximálně nadchla. Využil jsem toho, že Gimmi seděl vedle mě a později s ním mnoho zajímavých témat prodiskutoval.
Následující reklamní přestávka byla velká fraška a fiasko a nuda. Nikon Austria. Otto Gugler nudně povídal o nějakých zrcadlovkách, o minulosti (starých modelech) a současnosti a to před poloprázdnou posluchárnou (mnoho lidí to nevydrželo a šlo pryč). Já jsem tedy ze slušnosti vydržel, ale bylo to těžké.
Čtvrtou přednášku Remote Imaging versus Telescope Hugging měl Daniel Verschatse, původem Belgičan, dnes žijící v Chile a mající svoji vlastní polo vzdálenou plně automatizovanou observatoř (pozorovatelnu) severně, asi hodinu a půl jízdy od Santiaga de Chile. Kriticky rozebral všechna úskalí pro a proti „going remote“ a demonstroval několik příkladů z praxe. V podstatě vše co se pokazit může se pokazí a člověk, který není připraven na neúspěch a na to, že dostane několik facek do obličeje by o remote imaging neměl raději ani uvažovat. Na druhou stranu by ale náš dalekohled měl být umístěn tam, kde zcela jistě nechce žít naše manželka, což je tedy důvodem „pro“ vzdálené fotografování. Přednáška byla velmi živá, emotivní a úžasná. 10 bodů z 10ti.
Na oběd jsem si odskočil do města, protože ačkoli v budově jsou restaurace, nebudí ve mně dostatečnou důvěru. Moderní architektura mi připomíná umělohmotné jídlo, které bývá k dostání obvykle ve fast-food restauracích amerického typu, nebo na palubě letadla. Proto jsem dal přednost domácí pečeni se zelím a knedlíkem, která se zrovna nabízela jako Mittagsmenu v malé a útulné restauraci s pocitem tepla domova.
Pátou přednášku High Quality Deepsky Imaging with DSLR Cameras měl Ivan Eder. Ne úplně plynulou angličtinou povídal spíše obecně známě věci o rozdílech DSLR oproti CCD kamerám s tím, že závěrem lze říci, že je to především o celkové délce expozičního času, že světelný Newton se určitě hodí, že dobrá kalibrace na flat field a dark frame je kruciální a podobná očekávaná fakta.
Reklamní přestávka evropského prodejce QSI kamer na mě zanechala dojem, že já bych si nikdy nedovolil prezentovat něco jako kvalitní a čistý snímek z kamery oproti konkurenci, když nemám v ruce dostatečné důkazy pro svá tvrzení. Trošku marketingově unfair (stretchnout stejný obrázek dvakrát, pokaždé jinak umí i dítě předškolního věku). Já sám jsem osobně porovnával, ucelenou metodou, surové snímky z kamer a QSI bych řadil na lepší průměr ale určitě ne na jednoznačnou špici peletonu.
Šestou přednášku Professional Astrophotography měl Vicent Peris. Klíčová slova: PixInsight, Calar Alto Observatory, Universitat de Valencia. Vicent povídal, jak se dostal od obyčejného astrofotografování jako koníček (přes 10 let) k tomu, aby se jeho záliba stala profesí. Prostě mu poslali pár „vědeckých“ snímků s úkolem, aby z nich udělal „hezký“ obrázek. Podle očekávání těch snímků bylo málo a nízké kvality (ve smyslu fotografickém, nikoli ve smyslu technického vybavení – to pochopitelně zcela naopak). No a Vicentovi se podařilo nejen z toho nic udělat „hezký“ obrázek, ale především přesvědčit o „nutnosti“ pořádného sběru kvalitních dat, aby se využil potenciál technického vybavení. Vědátoři totiž také potřebují občas hezký obrázek do svých studií (například http://apod.nasa.gov/apod/ap091106.html).
O následující přestávce na kávu jsem zaskočil do hlavní haly ke stánkům sponzorů, konkrétně k HP, protože jsem si vzpomněl, že nám jako účastníkům konference slibovali vytištění jedné kvalitní fotografie zdarma. Pochopitelně obsluha hlásila již zájemci přede mnou, že došel inkoust. Nicméně si ode mě vzali snímek a adresu. Bohužel zatím mi domů nic nedorazilo a nevím, zda vůbec dorazí. Škoda, že jsem si nevzpomněl na akci hned ráno, někteří šťastlivci snímky vytištěné na A3 mají.
Sedmou přednášku The World At Night (TWAN) měl Babak Tafreshi. Povídal o svých výjezdech za fotografií přírody a hvězd a projektu TWAN, jeho členech a úspěších. Musím uznat, že ač mě nedávno přišla tato disciplína nudná, začíná mě stále více zajímat a rád bych zkusil také vyfotit nějaké pěkné startrails či time lapse video. Problém u nás v ČR vidím v tom, že neznám místo, kde by šlo fotit hezkou krajinu, panorama a zároveň noční oblohu. Památky máme navíc všechny nasvícené. Nicméně inspirace z přednášky je maximální.
Poslední, osmou přednášku Chasing the Perfect Sky měl Yuri Beletsky z ESO. Povídal a hodnotil faktory a jejich důležitost pro výběr míst, kde se staví velké, profesionální observatoře. Pochopitelně jsme velkou část přednášky „strávili“ v zemi zaslíbené, tedy v Chile a i kousek od Paranalu, kde jsme s kolegou loni na podzim fotili. Za zmínku stojí, že na prezentované mapě světa politické stability, kde zelená znamená politicky stabilní zemi, žlutá nestabilní a červená rizikovou byly Spojené státy americké vyznačeny žlutě (Kanada zeleně). Kromě Chile a počtu jasných nocí za rok je důležitým ukazatelem kvality i místní seeing a jeho proměny v čase (ukazoval graf za posledních 10 let z Cerro Tololo, kde je poznat cyklická změna), neboť je nutné počítat s tím, že životnost projektu by měla být desítky či spíše stovky let, když už jde o takové masivní investice. Dobrá místa s ohledem na jasné noci jsou i v Asii, kde je ale problém s infrastrukturou.
Závěr prvního dne konference patřil společnému fotografování a především poslednímu zábavnému programu v místnosti „Deep Space“, kdy nám rozdali brýle pro sledování 3D obrazu a Dietmar Hager nás provedl celým známým vesmírem (pak mu ale „klekla“ ovládací aplikace, když omylem ve tmě stiskl nesprávné tlačítko a museli jsme z lodi vystoupit a dojít na Zemi „pěšky“. Volání do Houstonu nepomohlo). Musím uznat, že na mě toto 3D planetárium doplněné mnoha pěknými obrázky zapůsobilo velmi kladně.
Poslední událostí dne byla společná večeře, na kterou jsem se registroval až po mém příjezdu na konferenci (nevěděl jsem do poslední chvíle, zda přijedu sám nebo ne). U stolu jsem seděl s oběma Maďary (Gemini montáž apod.), s Turkem a především Italy (Gimmi Ratto, Lorenzo Comolli). Obsluha měla potíže s tolika návštěvníky a ne zřídka se stalo, že nám přinesli něco jiného, než jsme chtěli. Krocana jsem se ale nakonec dočkal.
Cestou zpět do hotelu se i v Linzi vyjasnilo a mohl jsem alespoň neozbrojeným okem chvilku pozorovat Měsíc v perigeu.
CEDIC 2011, Ars Electronica, Linz, Austria
Neděle
První přednášku Keep it Deep měl Gunter Wuchterl. Zaměřil se v ní především na lokální, rakouské podmínky pro astronomii a místa s malým světelným znečištěním. Taktéž prezentoval jakýsi výrobek „Lightmeter-station“, který měří úroveň osvětlení lokality 24 hodin denně a představil databázi získaných dat a nějaké případové studie z měst typu Berlín a Vídeň, kde například úroveň veřejného osvětlení v noci svítí více, než Měsíc v úplňku (nebo tak nějak 
). Zajímavá je instalace Lightmeter stanice tak, aby na ni přes den na profesionálních observatořích nepadl jediný sluneční stín, který by měření „zhatil“ (takže instalace buď ve výšce, nebo daleko od budov či sloupů).
První reklamní přednáška byla o Adobe Photoshopu CS5 a jeho možnostech. V podstatě nám předvedli hraní si s úrovněmi a křivkami stejně, ale úplně jinak.
Druhou přednášku Advanced Astronomical Image Processing for Narrow Band Imaging měl Jukka Pekka Metsavainio. Na svých datech prezentoval především svoji novou metodu Tone Mapping verze 2 a způsob odstraňování hvězd a jejich následnou implantaci zpět do obrazu. Jelikož jsem metodu již jednou zkoušel a dokonce mi i JP asistoval u mého snímku Rozety vidím v tom jistý potenciál. Maximální inspirací pro mě ovšem byly jeho stereo a 3D obrázky. To chci taky umět! Po přednášce jsem se s JP osobně seznámil a prodiskutoval několik záležitostí týkajících se našeho narrow band snažení.
Třetí přednášku Rivers of Stars měl Jay GaBany. Prezentoval mnoho neskutečně krásných obrázků galaxií všeho druhu a povídal, jak hledají „Arp’s Loops“, jak galaxie vznikají, jak spolu interagují. Ačkoli nejsem galaxijní typ, tak mě tyto struktury a vnější hala a smyčky fascinují. Po přednášce jsem se s Jayem konečně seznámil osobně a zjistil od něj pár mouder a dostal pozvání na návštěvu, až budu zas někdy v Kalifornii (protože svět je malý a Jay bydlí kousek od místa, kde jsem pracoval).
Čtvrtou přednášku Reducing Noise at Physical Layer on Cheap DSLR měl Peter Eppich. Nejdříve začal matematikou a teorií, kterou ovšem okamžitě pohřbil tím, že ačkoli se snažil o teoretické porovnání jednoho parametru (jaké nastavit ISO), tak do porovnávací tabulky zamotal i délku expozice, pročež mu jako nejlepší vyšlo ISO100. Na konci přednášky jsem to nevydržel a musel se pustit do ostré a konfrontující diskuze (kterou jsme si vyřídili ještě později na chodbě). Všichni víme, že volba ISO je ta nejméně důležitá ze všech a že v praxi jsme limitovaní asi tisíci jinými faktory než tímto parametrem.
Po obědě následovala pátá přednáška Lucky Imaging on Deep Sky Objects, kterou měl Filippo Ciferri. Mluvil pochopitelně především o EMCCD kamerách (Electron Multiplying CCD – http://www.emccd.com/what_is_emccd) a firmě Andor. Na praktické ukázce porovnával výsledky z běžné CCD kamery (později jsem dotazem zjistil, že šlo o KAF-3200 čip s adaptivní optikou) a z kamery Andor. Bohužel praktické ukázky byly spíše z té kategorie vědeckých snímků (tu nějaká rozlišitelná hvězdička, tu nic), než z kategorie hezkých obrázků. Já si osobně myslím, že lucky imaging má vysoký potenciál a lidi si vůbec neuvědomují, jak snadno lze dosáhnout perfektních snímků touto technikou. Zásadní nevýhoda těchto nízko-šumových kamer je jejich vskutku astronomická cena 
.
Poslední, šestá přednáška, Disaster Astronomy, byla vskutku povedená, zábavná a napínavá. Mischa Schirmer nás nakrmil spoustou peprných historek o jejichž pravdivosti měl i dostatek důkazního materiálu, obrázků, ale přesto si myslím, že někde přisadil více, než jak to doopravdy bylo. Z přednášky si pamatuji, že snad každá observatoř měla nějaké zásadní technické problémy ať již při výrobě zrcadla (soustavy zrcadel), při její přepravě (stopy od bot na leštěné ploše pravděpodobně od dělníka lodní společnosti) nebo po instalaci. Nějaké drobnosti typu otevřená kopule, zblázněný senzor otevírající a zavírající kopuli v okamžiku kdy se to nejméně hodí, když prší – v místě kde nikdy nepršelo – několik dnů do otevřené kopule, když hoří následkem protipožárního cvičení ani zmiňovat nebudu. Ale alespoň jeden příklad bych mohl uvést. Astronom amatér byl jednou prvně na nějaké americké observatoři. Zaparkoval své auto hned vedle hlavní budovy. Ráno, po pozorování hlásil odcizení automobilu (zmizení automobilu). Příčina zřejmá – ona se celá ta budova otáčela spolu s hlavní kopulí a dalekohledem, takže auto spadlo ze skály.
Po skončení přednášek proběhlo slosování o Adobe Photoshop CS5, které jsem nevyhrál (byl jen jeden výherce) a pak o nějaké tutoriály, kde bylo 16 výherců a kupodivu včetně mě (prý nám přijde nějaký aktivační kód e-mailem, což se ale dosud nestalo – začínám pochybovat – a ve spam boxu nic nemám).
Konferenci celkově hodnotím velmi kladně. Načerpal jsem neskutečné množství inspirace, poznal mnoho známých lidí a poučil se, že příště by bylo vhodné se zapsat i na nějaký ten workshop, abych si přivezl i nějaké nové praktické znalosti.
Domů do Plzně jsem jel odpoledne non-stop, protože byly volné silnice a dalo se to frčet vysokou rychlostí a tak jsem byl již po 20hod doma.
http://cedic.at/en/cedic.php
Předpovědi počasí fungují naprosto „výborně“, obzvlášť v zimě. Především to platí, dá se říci stoprocentně, když se druhý den ráno podíváte, jak bylo včera. Tam bývá úspěšnost takové „po-předpovědi“ vysoká 
